To už je tři roky? Páni! Ten čas ale letí

Dnes na mne na facebooku vykoukla tři roky stará vzpomínka, kdy jsem byla čerstvě po prvním spontánním potratu a rozhodla jsem se s touto zkušeností něco udělat. To něco bylo sesbírat knížku příběhů pro ženy, které touto zkušeností prošly a hledají cestu ven. Ven z trápení, bolesti a samoty, do které někdy tato zkušenost ráda uvrhá.

A tak někde mezi tou bolestí vznikl nápad podělit se o svou zkušenost a vytvořit knížku, aby mohla pomáhat uzdravovat staré či čerstvé rány a ženy tak mohly tuto část svého příběhu uzdravit a přijmout, aby mohly dát nenarozenému miminku jeho místo ve svém životě a aby pak mohly jít dál životem silnější a o zkušenost bohatší.

logo_transparent24. září 2013 jsem ztratila svoje miminko, naši Terezku v 10. týdnu těhotenství a měla pocit, že to nejde přežít. V tu chvíli jsem měla pocit, že mě kus chybí a už navždycky ve mně bude díra. To, co mi pomáhalo, bylo vypsat se z toho. A tak jsem po nocích seděla a psala. Psala svoje pocity, vzpomínky i naděje.

V říjnu pak vznikl nápad se o zkušenost podělit a vytvořit knížku příběhů a proto jsem oslovila ženy, které tuto zkušenost mají a znají, zda by chtěly sepsat své příběhy o ztrátě miminka v těhotenství, smutné i nadějné. Ozvala se mi spousta žen, které cítily potřebu „v tom nebýt samy“ a podělit se o své zkušenosti. Připojilo se i několik terapeutek (Lilia Khousnoutdinova, Denisa Říha Palečková,Katka Kramolišová)  aby napsaly své zkušenosti, rady a tipy, jak s touto zkušeností pracovat a jak ji pomoci uzdravit. Partnerkou knížky a autorkou několika příspěvků je Lilia Khousnoutdinova, uznávaná odbornice na ženskou a porodní problematiku.

IMG_6661V červenci 2014 pak spatřila světlo světa knížka Čekala jsem miminko, ale… a 24. září 2014, tedy přesně za rok od první ztráty našeho andílka byl její křest v Maitrei.  Tato knížka je sbírka příběhů odvážných žen, které se rozhodly se podělit o svou zkušenost. Za dobu, kterou je na světě, pomohla knížka stovkám žen popasovat se s jejich příběhem a třeba i o kousek vyrůst díky tomu, co prožily. Jak se říká, na všem zlém se nakonec může najít i něco dobrého, kdo ví….

Proč zrovna knížka příběhů?

Ženy, se kterými jsem se v této souvislosti potkala, mluví o tom, že se bojí svou zkušenost sdílet s okolím, že je druzí nechápu, nebo je naopak nechtějí zatěžovat. Znám to a vím, že i tak je dobré se „o sebe postarat“, nenechat smutek v sobě. Pokud nechcete zatěžovat okolí, třeba Vám pomůže sdílení druhých žen. Třeba na papíře. Knížku, která pomáhá uzdravovat bolavé rány po ztrátě miminka v těhotenství můžete sehnat v knihkupectvích po celé ČR nebo na webu www.cekalajsemmiminko.cz.

Protože člověk by se svou bolestí neměl být sám

S láskou Lucie Lebduškováunnamed

máma dvou chlapečků a dvou andílků

www.lucielebduskova.cz

Publikováno 15.10.2016. Bookmark the permalink.