Ztráta dvou miminek

Milá paní Lucie, zdravím Vás.

Jsem moc ráda, že Vám mohu sdělit podobný příběh, jako jsou ty, se kterými se běžné setkáváte. Jsem nyní čerstvě v bolestných okamžicích a jakýkoliv impuls na toto téma mi nyní pomáhá.
Zda-li mohu,otevřu Vám svůj příběh. Mám již 2 zdravé krásné slečny (10,12) a toužila jsem ještě po dalším tvorečkovi. Předloni se mi podařilo otěhotnět a já byla nejštastnější na světě. V 8.týdnu mi však bylo řečeno, že mám zamlklé těhotenství, takže se mi zhroutil svět. Bolest jsem si stále v sobě nesla a toužila ji co nejdříve „vyplnit“ novým těhotenstvím. Po roce snažení a spousty „modliteb“ a přání, jsem znovu otěhotněla. Tentokrát jsem i přestala pracovat, vše jsem přizpůsobila novému životu ve mně a každičký den jsem prožívala v lásce k životu a k maličkému. Těhotenství prostě miluju)).

Celé tři měsíce jsem se také strachovala, aby se situace neopakovala, bála jsem se ztráty. Vše bylo v pořádku, mimi krásně rostlo, až ve 4. měsíci v Genettu byl zjištěn miminku Downův syndrom. Takovou ránu jsem nečekala..vše bylo najednou tak rychlé -invazivní vyšetření, odteklá plodová voda, nástup do nemocnice a zákrok..).Bylo to šílené. Mimi již bylo větší, stále jsem s ním mluvila, poté prosila o odpuštění, stále hledala odpovědi na otázku „Proč?“. Již podruhé..“Přijala“ jsem již tuto situaci, vypsala jsem se ze svých nejniternějších pocitů, udělala jsem rituály, tělíčko se pomalu vrací do „normálu“, ale bolest uvnitř je stále velká. Pocity ohledně dětí a prožívání těhotenství, porodů, potratů- jsou pro mne velmi silné, cítím, že „tam“ je také moje cesta, mé zkoušky)). Asi bych se tady dále rozepisovala..zkrátka ten příběh je dlouhý..).

Vím, jak moc je důležité si toto trauma „prožít, procítit, odžít a jít dále“..Jsem moc ráda,že jsem na Vás „natrefila“, že se zabýváte těmito důležitými oblastmi. Moc děkuji za možnost vypsat Vám mou zkušenost.

Lucie

 


 

Moc děkuji za vaše příběhy, za vaši odvahu sdílet a podělit se, s vědomím, že právě sdílení může pomoci někomu dalšímu. Síla sdílení je pro nás ženy velmi důležitá, je to nástroj, který nám byl dán do vínku, abychom se mohly vzájemně obohacovat, ale také uzdravovat skrze příběhy, zkušenosti a společnou moudrost.

Pokud máte chuť zde sdílet ten Váš příběh, ozvěte se mi, pokud naopak raději čtete a inspirujete se příběhy druhých, buďte s námi tady nebo ve facebookové skupině Čekala jsem miminko, nebo skrze léčivou a uzdravující knížku Čekala jsem miminko, ale…

Protože jsme v tom společně.

S Láskou Lucie Lebdušková
autorka projektu Čekala jsem miminko

Jsem máma dvou nenarozených andílků a psycholožka v jednom.  Pomáhám ženám a jejich blízkým uzdravit bolest ze ztráty miminka v bříšku, protože sama vím, jaké to je a kudy vede cesta ven.

 

Publikováno 12.3.2016. Bookmark the permalink.